Vystudovala jsem sociální práci a v daném oboru pracovala několik let v České republice i v zahraničí jako dobrovolnice. Šetrný přístup k naší planetě, který se snažím praktikovat, a pobyt v zahraničí mi ukázal, že člověk nepotřebuje mnoho k tomu, aby byl šťastný. Naopak. Ptejme se, zda nám náš životní styl přináší radost. Zda nám přináší radost věci, kterými se obklopujeme. Své dosavadní zkušenosti a své osobní dispozice nyní propojuji v profesi úklidového kouče.

Mám ráda přehledné uspořádání, ve svém bytě vím, kde co najdu. Kniha "Zázračný úklid", kterou mi Pavla darovala na Vánoce, mě ale oslovila v oblasti, kterou jsem se doposud nezabývala. Otázku, zda mi věc dělá radost, jsem si nikdy nepoložila, poté mi však pomohla mé věci ještě eliminovat.

Moji motivaci k této práci dokresluje následující příběh:

Náčelník Ralph je šedesátník, kterého zvolili do svého čela Indiáni z ostrova Vancouver v západní Kanadě. Do své funkce byl zvolen. Lidé si ho vybrali pro jeho osobní vlastnosti. Tento člověk mi vyprávěl příběh o tom, co prožil během svého dospívání. "Živil nás Tichý oceán. Každoročně připlouvala obrovská hejna lososů. Všichni jsme se těšívali, jak vyplujeme na člunech a budeme je lovit. Lososi byli naší zimní potravou. Jednoho roku jsme vypluli časně z rána - ve člunu byl otec, moji dospívající bratři a já. Ryb bylo tolik, že během několika málo hodin byl člun plný lososů. Museli jsme se vrátit. My tři bratři jsme z toho byli nadšení a rychle jsme vykládali lososy z lodi, protože jsme chtěli znovu vyplout a nachytat ještě další."

Náčelník Ralph pokračoval: "Když jsme otci řekli, že jsme připraveni znovu vyplout, řekl: 'Ne, už jsme skončili.' Ptali jsme se proč. Věděli jsme, že bychom mohli nalovit ještě spoustu ryb! Otec ale odpověděl: " Ne, už máme dost. Musíme tam ryby nechat i pro jiné." Následující dva dny jsme pomáhali dalším příslušníkům našeho kmene opravovat sítě, aby si i oni mohli nalovit dostatek ryb na zimu. Dobře si na to vzpomínám."Tento příběh se mi z mnoha důvodů velmi líbí. Mladí dospívající chlapci zaujali postoj, který bývá typický, když jsme na začátku svého života. Jsme rozhodnuti nalovit tolik ryb, kolik jen dokážeme. Domníváme se, že naše štěstí spočívá v co největším počtu zážitků nebo v množství majetku, který nashromáždíme. Později zjistíme, že skutečným nasycením lidské duše je láska, služba a žití pro nějaký vyšší smysl. Ralphův otec věděl, že žije ve vypůjčeném světě. Bylo důležité udělat si dostatečné zásoby na zimu, ale je rovněž důležité nehromadit více, než potřebujeme. Ryby nepatřily jeho rodině, dokonce ani jeho kmeni. Byly vypůjčené od minulých generací a kmeni byly propůjčeny, aby je zachoval pro generace příští.

Týden poté, co mi náčelník Ralph vyprávěl svůj příběh, jsem se dočetl v novinách, že osmdesát procent světového rybolovu je na pokraji zhroucení. Lovíme v mořích a nemyslíme přitom na budoucí generace. Přitom si neuvědomujeme jednu zásadní věc: každý jednotlivec může najít větší štěstí, pokud svým životem slouží vyššímu dobru. Domnívám se, že totéž platí pro celé lidské pokolení. Pokud se nějaká generace soustředí na hromadění věcí a zvyšování pohodlí, místo aby sledovala vyšší záměr, pak - podobně jako je tomu v případě jednotlivce - ztrácí svou vitalitu. Pokud se společnost nebo jednotlivec soustředí na potřeby "nižšího já", tedy jen na luxus, hmotný majetek a osobní štěstí, má sklon k úpadku. Pouze když se soustředíme i na druhé - na to, abychom následující generaci předali lepší svět, objevujeme hlubší smysl.

citace: https://www.vira.cz/Texty/Clanky/Jak-nalezt-stesti.html